Chybí dotační zdroje na péči o již vysazenou doprovodnou silniční zeleň, říká František Wiesbauer

Na začátek si pojďme říct, co všechno má v této oblasti Správa a údržba silnic Pardubického kraje na starosti?

Máme zhruba sto dvacet tisíc stromů v extravilánu a přibližně deset tisíc stromů v průjezdních úsecích obcí. K tomu je nutné přičíst porosty keřového charakteru, které samozřejmě spočítané nemáme. Travní plochy podél silnic mají na starosti jednotlivá cestmistrovství, jsou to tisíce metrů čtverečných.

Takové množství je samozřejmě náročné na ošetřování, svůj význam ale určitě má. K čemu je tedy zeleň podél silnic dobrá?

Pro cestáře je samozřejmě především zdrojem problémů. Pro veřejnost a pro krajinu je ale bezesporu pozitivem, protože zmírňuje větrnou i vodní erozi, snižuje přehřívání vozovek, což je důležité především u silnic nižších tříd, které jsou v našem kraji hojně využívané jako cyklotrasy. Každý z nás ví, že je rozhodně příjemnější po silnici jet, pokud je v jejím sousedství zeleň.

Stromy, které jsou podél silnic, jste nejen takzvaně zdědili, sami je také vysazujete. Ať je to při budování nových silnic, při rekonstrukci těch stávajících nebo při doplňování stromových alejí. Kolik nových stromů se u silnic za uplynulých dvacet let díky Správě a údržbě silnic Pardubického kraje vysadilo?

V rámci obnovy silniční vegetace jsou dva zásadní způsoby. Jeden je při modernizaci silnic, druhý v rámci čerpání prostředků z Operačního programu Životní prostředí. Při modernizacích silnic to byla dosud výsadba na zhruba sto padesáti šesti kilometrech vozovek, u obdobného množství kilometrů došlo k výsadbě díky dotacím na 136 km.

Dotační prostředky nám pomohly vysadit více než 6 tisíc stromů 6332, z toho asi čtyři tisíce osm sta set alejových stromů. Bylo mezi nimi přibližně čtrnáct set ovocných stromů, podél silnic jsme vysadili také dvanáct tisíc keřů.

Získat peníze na výsadbu nových stromů je asi jeden ze zásadních předpokladů, ovšem proces sázení bude ještě daleko složitější. Je to tak?

Rozhodující pro jakoukoliv obnovu vegetace je to, aby v rámci dané silnice byly vyřešeny majetkoprávní vztahy. Pokud není dostatečně široký silniční pozemek, a je přitom jedno, zda se jedná o výsadbu z operačního programu životní prostředí nebo v rámci modernizací, odmítáme výsadby provádět. Do budoucna by to totiž přineslo jen problémy. Pokud bychom stromy vysadili příliš blízko silnice nebo soukromých pozemků, při čištění příkopů hrozí riziko poškození kořenového systému. Což s sebou nese samozřejmě sankce, ale také možnost, že se při poškození dostanou do kořenů patogeny hub a strom může nekontrolovaně spadnout a zapříčinit dopravní nehodu.

Zpět k těm finančním prostředkům. Mluvili jsme o Operačním programu Životní prostředí. Jak těžké je z něj peníze na výsadbu stromů čerpat? V jakých obdobích jste z něj peníze získali a v jak velkých objemech?

V minulosti jsme díky tomuto programu realizovali pět projektů, jejichž celkové náklady byly kolem čtyřiceti sedmi milionů korun. Dotace, kterou jsme na tyto projekty získali, činila přibližně třiatřicet milionů korun. V současné době už ale náklady na projekty, včetně údržby, dosáhly téměř šedesát čtyři miliony korun.

Je totiž potřeba se o vysazené dřeviny starat přinejmenším po celou dobu udržitelnosti projektu. Během ní dochází samozřejmě k přirozeným úhynům, dále ale také ke krádežím a poškozením, a to jak vandalismem, zemědělskou činností nebo při dopravních nehodách. Měli jsme také několik kalamit, zmínit mohu například před třemi nebo čtyřmi lety námrazu, při které bylo velké množství stromů rozlámáno, a stovky jsme jich museli nahrazovat. Na stromech je také nutné provádět výchovné řezy a zvyšovat postupně nasazení koruny, aby v budoucnu větve nezasahovaly do průjezdního profilu.

To jsou všechno náklady, které jsou poměrně velké. Je pochopitelně rozdíl, pokud jednorázově vysadíme tisíc stromů nebo musíme dosazovat jednotky stromů po celém kraji. Pak jsou náklady na výsadbu jednoho stromu nesrovnatelně vyšší. Jinými slovy, doplňování jednotlivých stromů ve výsadbách je velmi drahé. Nejedná se pouze o samotné vysazení, ale zajištění péče, kterou větší stromy

Zmínil jste pět projektů, můžeme říct konkrétně, kde k této výsadbě došlo?

Bylo to napříč celým Pardubickým krajem, nelze říct, že bychom sázeli jenom v jedné lokalitě.

K pěti hotovým projektům přibyl v loňském roce šestý, se kterým jsme začali. Ten je více zaměřený na údržbu stromů. V rámci něj jsme vysadili čtyřiasedmdesát stromů, dalších tři sta čtyřicet pět stromů bude v průběhu projektu ošetřováno. Jde jak o mladší výsadby, tak i o starší stromy, u nichž je snaha udržet je dále na jejich stanovišti.

Dotační podmínky se v průběhu času mění. Je v současnosti jednodušší nebo naopak složitější čerpat na zeleň podél silnic podporu?

Čerpání dotačních prostředků je poměrně hodně náročné. Je složitá jak administrace, tak příprava projektů. Také došlo ke změně legislativy a je potřeba, aby projekty byly oproti minulosti podstatně lépe připraveny. S ohledem na občanský zákoník je nezbytné mít vyřešené vlastnické vztahy, včetně souhlasu vlastníků sousedních pozemků. Což u liniové zeleně vzhledem k administrativní náročnosti dost zásadně prodražuje projektové práce.

V rámci dotací je možné čerpat prostředky i na projektovou dokumentaci, u liniové zeleně jsou ale náklady na ni podstatně vyšší než kolik umožňují uznatelné náklady spolufinancování. V této souvislosti bychom uvítali samostatný dotační titul na studii, která by vyhledávala vhodné lokality pro obnovu silniční vegetace, včetně dopravního řešení. U následného dotačního titulu na výsadbu by pak mohla být předepsaným procentem kryta projektová dokumentace.

Konkrétně u už zmíněného šestého projektu jsme se ještě ani nedostali k samotné práci a už jsme zaplatili zhruba čtyři sta tisíc za studii. Vhodných k výsadbě se ukázalo jen asi patnáct kilometrů ze zpracovaných přibližně sto šedesáti.

Uvedl jste, že u vašeho šestého projektu spolufinancovaného z Operačního programu Životní prostředí, z velké části řešíte údržbu už stávající silniční zeleně. To je myslím další finančně náročná oblast, na kterou silničáři jen obtížně získávají prostředky. Je to tak?

Ano, to je bohužel další zásadní problém. V minulosti jsme vysadili tisíce stromů, a pokud je chceme udržet v krajině, je potřeba se o ně starat. Nemluvím jen o prvních třech až pěti letech. U mladých stromů jsou nutné zásahy každoročně, následně každé dva až tři roky, od věku dvaceti až pětadvaceti let je vhodné se k nim vracet jednou za deset let. To říkají i arboristické standardy pro veřejnou dopravní infrastrukturu. To je ale ideální stav, ve kterém bohužel nejsme. Na běžnou údržbu silniční vegetace bychom potřebovali větší přísun peněz.

Nejsou ani v národních, ani evropských zdrojích?

Dotační tituly na údržbu takových stromů skutečně k dispozici nejsou.

Musím přiznat, že by mě zajímal poměr nákladů vynaložených na výsadbu vůči nákladům na ošetřování stromů během jejich životnosti…

Nemůžeme hovořit jen o ošetřování stromů, už proto, že určité procento sazenic přirozeně uhyne nebo je poškozeno. V rámci udržování dřevin na stanovišti můžeme říci, že v horizontu deseti let vyjde nákladově výsadba a udržitelnost na přibližně stejnou částku. Tedy, tolik, kolik nás stojí výsadba, zaplatíme během deseti let za údržbu. Péči ale stromy, zejména dlouhověké, vyžadují i po této lhůtě.

Jedna věc je výsadba, další péče o stromy. Vy ale musíte stromy ve svém majetku také kontrolovat tak, aby jejich případný pád nikoho nezranil nebo nezpůsobil škodu. To je při desítkách tisíc stromů obrovský objem práce.

To je velice náročné a na počty stromů, které máme, bychom potřebovali mít ještě další odborníky, kteří by v souladu s arboristickými standardy prováděli pravidelnou kontrolu. Ideální by bylo, pokud bychom stromy mohli prohlédnout po každém větším větru. Při něm totiž může dojít k defektům, které při zběžné prohlídce nejsou vidět. Pokud se takový defekt neošetří, může hrozit třeba odlomení velké části stromu.

I silniční zeleň je příroda a je mnoho lidí, kteří k přírodě a ekologii mají velmi dobrý vztah. Spolupracujete s nimi nebo vám naopak některé z těchto organizací spíš házejí klacky pod nohy?

Spolupracujeme například s Arnikou, které jsme mimo jiné před lety pomáhali při organizování konference v Pardubicích, naopak já jezdím na jejich konference pravidelně přednášet právě o vegetaci v Pardubickém kraji.

Na druhou stranu, mnoho organizací tvoří spíše ekoteroristé, kteří záměrně poškozují jakékoliv aktivity. Jsou to lidé bez znalostí problematiky údržby zeleně nebo silničního hospodářství jako celku, nemají elementární vědomosti o nutných údržbových opatřeních ne jen u dřevin, ale i u vlastní silnice, Zejména u modernizací silic, tj. rozsáhlejších oprav je třeba pracovat s určitou vizí a představou co je v daném území třeba udělat. Modernizace silnice by měla tuto silnici stabilizovat v daném území cca na 50 i více let. Práce, které se v rámci modernizace neprovedou, jsou pak zdrojem problémů v budoucnu. Nesmyslně „zachráněný“ strom, který je nutné následně odstranit je opakovaným zdrojem poruch vozovky v budoucnu. Jejich hlavním cílem je zpravidla vše bojkotovat.

Na závěr našeho rozhovoru se vás zeptám na přání. Pokud byste si mohl vybrat jeden z problémů, který by bylo možné lusknutím prstů vyřešit, co by to bylo?

Můžeme si pomoci rčením „za peníze v Praze dům“. Bude-li dostatek finančních zdrojů, můžeme zaplatit kvalifikované dendrology, arboristy, projektanty, případně vykupovat pozemky, zaplatit studie o umístění dřevin nebo právníky na boj s ekoteroristy.