Michal Kortyš: Věřím, že stát peníze na krajské silnice bude posílat, jak slíbil

Dvacet let existence Správy a údržby silnic Pardubického kraje je jistě vhodným časem pro bilancování, pro hodnocení této organizace. Jak ji hodnotíte jako náměstek hejtmana, který ji má gesčně pod sebou?

Hodnotit můžu posledních šest let, kdy mám dopravu v rámci samosprávy Pardubického kraje na starosti. Určitě ne celých dvacet uplynulých let.

Správa a údržba silnic Pardubického kraje se stará o jeho majetek, který udržuje a spravuje. Po mém nástupu dostala na starosti ještě investice v silničním hospodářství, což byl pro ni nový úkol. Toho se organizace zhostila skvěle. Co se týká údržby silnic, to je z mého pohledu zaběhlý stav, těch šestnáct cestmistrovství ho zvládá skvěle v závislosti na výši přidělených finančních prostředků. Je to vlastně koloběh pravidelně se opakujících povinností v rámci zimní a letní údržby.

Pokud bych měl zmínit něco, co bychom mohli vylepšit, tak je to podle mého plánování oprav. Vysvětlím, co tím přesně myslím. Pokud se vám na chodníku vylomí jedna dlažební kostka, měl byste to hned spravit. Neuděláte to, protože není čas, počkáte, až jich bude deset, ale pak už ta oprava vyžaduje větší zásah a stojí to pochopitelně víc peněz. V případě našich silnic mám na mysli rozježděné krajnice, popraskané silnice nebo vyježděné koleje. To jsou opravy, které se plánují a měly by se opravovat dřív. Každý rok je toho velké množství, ale na všechno nejsou pochopitelně peníze. Takže se musí pracovat postupně. Jinak bych na to utratil celý krajský rozpočet. To by nebyl problém.

Snažíme se tyto věci dohánět. Je nutné si přitom znovu zopakovat, že silnice jsme jako kraje dostali do majetku ve špatném, velmi podfinancovaném stavu. A dlouhou dobu jsme na ně od státu nedostávali na kraje žádné peníze. To je praxe až posledních let. Jenže přinejmenším ještě deset let bude trvat, než silnice dostaneme do uspokojivého stavu. Pak se dostaneme do té situace, o které jsem mluvil před chvílí, kdy budeme mít prostor a prostředky daleko rychleji opravovat začínající problémy na vozovkách.

Jak jsem uvedl v první otázce, vy jste vlastně v politickém vedení kraje šéf přes dopravu. A každý šéf má rád, když něco funguje, aniž by s ním podřízení neustále řešili nějaké problémy. Jak se za použití této optiky díváte na Správu a údržbu silnic Pardubického kraje?

Ono to spíš funguje obráceně, otravuji spíš já je. Je to tak, že na podzim všechno naplánujeme na následující rok a pak už je to samostatná jednotka. Silničáři si žijí svým životem, nemusíme řešit nějaké závažné stížnosti, případné vnitřní problémy si vyřeší sami. Je to příspěvková organizace, mají svého ředitele a ten dělá to, co má. Kdyby to tak nebylo, tak bychom ho museli odvolat. Ale za těch dvacet let žádné takové problémy nejsou, to musím zaklepat, a to, co je ve zřizovací listině, pan ředitel plní a dělá to dobře.

Takže spíš já jeho otravuji s některými záležitostmi, které třeba náhodně potkám, případně se s nimi na mě obrátí některý ze starostů. Pravidelně se mi ale stává, že mi řeknou, že o daném problému vědí a už ho řeší.

Mohl byste být tedy manažerem, který s vědomím, že v tomto směru všechno běží, bude bez větších starostí…

Teoreticky ano. Alespoň v rámci základního fungování Správy a údržby silnic Pardubického kraje, tedy v případě oprav silnic, údržby zeleně, příkopů a podobně. Kde jako člověk z podnikatelského prostředí cítím určité nedokonalosti, to je v oblasti reakce na problém…

…to je ale, řekl bych, docela častý jev u lidí, kteří jsou zvyklí na privátní sektor a ten veřejný jim pak připadá vzhledem ke svázanosti nejrůznějšími regulemi jako málo pružný.

Ano, trošku mi chybí mechanismy ze soukromého sektoru. A právě proto teď pracujeme na tom, abychom je do systému dostali.

Můžete být konkrétní?

Například, když se dělají silnice z evropských peněz, které mají záruku pět let. Investorem takové silnice je Pardubický kraj, který ji ve chvíli dokončení předá do správy silničářům. Je ovšem potřeba provádět po dobu záruky monitoring, jenže partnerem pro dodavatele není Správa a údržba silnic Pardubického kraje, ale kraj jako investor. A v téhle mašinérii se občas něco promarní v rámci reklamačního řízení, zkrátka a dobře, nefunguje to, jak bych si představoval. Proto chci pověření pro silničáře, chci, abychom je zplnomocnili tyto záležitosti řešit, aby oni byli přímo partnery pro dodavatele.

Zároveň také chci, aby na investiční akce kraje, na jejich kontrolní dny, jezdil náš zástupce. Už jsem na odbor stáhnul jednu pracovnici, která na ně bude dohlížet. Je to proto, že silničářská organizace je jen pověřená, a tudíž vůči dodavateli nemá potřebnou sílu. Toto bude vlastně přímý zástupce investora. Ten pak bude moci přímo řešit i případné změny, které my pak samozřejmě budeme muset vykrýt finančními prostředky. Ale vyhneme se tomu, abychom některé požadavky, které třeba nebyly v původním projektu, řešili dodatečně. Vyjde to nakonec levněji.

Když hovoříme o penězích. Stát v posledních letech přispívá krajům na opravy silnic II. a III. třídy. Ovšem vždy to bylo ad hoc. V programovém prohlášení se nová vláda, se kterou jste stranicky spřízněný, zavázala krajům ročně poskytovat šest miliard korun. Programové prohlášení vlády ale není zákon, je tady energetická krize, válka na Ukrajině, řada problémů. Věříte tomu, že tento vládní slib dojde naplnění?

Jsem v této pravicové straně proto, že si myslím, že ji tvoří lidé, jejichž slovo platí. Věřím tedy tomu, že to tak bude. Ano, rozumím i tomu, že pokud bude opravdu bída, že se slíbený příspěvek určitým způsobem zredukuje. Zároveň je ale nutné říct, že zdražování přineslo, bohužel pro naše občany i vyšší výběr daní, peníze tedy do systému přicházejí a je možné je dál investovat.

Pro letošní rok je vše pokryté, co se týká toho příštího, věřím, že si i vláda uvědomuje, jak je nutné starat se o dobré cesty. Co je nám platné, že máme nemocnici, když se k ní nedostaneme? Ministerstvo navíc vede Martin Kupka, který byl ve stejné pozici, v jaké jsme my, moc dobře tedy zná naše potřeby.

Fakt, že je ministrem člověk, který stejnou roli zastával ve Středočeském kraji, vám asi situaci ulehčuje. S ním se vám asi dobře komunikuje, ne?

Určitě. Máme společné téma i řeč. Jezdí na jednání Asociace krajů ČR, problémy regionů zná i ze zasedání náměstků pro dopravu. Samozřejmě ale i on musí pak přesvědčit kolegu ministra financí, aby prostředky uvolnil.

Ale vraťme se na krajské silnice. My už jsme se dřív bavili o zavádění různých nových postupů a technologií. To je věc, která vás myslím hodně zajímá, je to tak?

Vždycky mě zajímalo, jak se dá práce zkvalitnit. V případě silnic to jsou třeba různé chemické přípravky přidávané do asfaltových povrchů, u silnic, které jsou takříkajíc za zenitem, si můžeme pomoci při rekonstrukci například vložením geomříží, které prodlouží jejich životnost. Takže jsem prosazoval, aby se takové záležitosti vkládaly už do výběrových řízení a začíná se to už postupně praktikovat.

Profesně se také částečně dotýkám různých oprav a špatně chápu, proč nemůžeme použít některé recyklované materiály, jako je třeba beton nebo frézovaná. To jsme řešili s univerzitou a vznikly určité postupy, které by se mohly uvést v život.

To jsou věci, které hýbou celou republikou. Ale stále se kolem toho chodí. Musí to někdo procesovat, dát to dohromady, a to na můj vkus trvá hodně dlouho. Není to o tom, že by se silničáři rozhodli to použít a šli do toho.

Pojďme dál. Správa a údržba silnic Pardubického kraje začala před dvaceti lety, kdy jste u toho nebyl. Pokračuje a u toho jste. Jak by se podle vás měla dál vyvíjet?

Můj prvotní názor byl takový, že by se firma měla rozdělit. Jedna část by měla být ta údržbová, druhá investiční. Ta by se měla starat o ty peníze, které na investice dáváme my jako kraj, i o ty, které sem přicházejí ze státu, což je z těch šesti miliard nějakých tři sta milionů. Je to o záměru, projektování, vysoutěžení, zkrátka investiční činnost.

Abych to správně pochopil. Když jste přišel, tak jste na Správu a údržbu silnic Pk investiční činnost přesměroval a do budoucna byste chtěl, aby se z organizace vyčlenil nějaký útvar, který by tyto úkoly převzal?

Ne, to není přesné. Existovaly by vlastně dvě firmy. Jedna příspěvková by pracovala na údržbě, druhá by byla obchodní. Přes tu by šly investice.

Má to samozřejmě svoje pro a proti. Udělal jsem si analýzu všech správ a údržeb silnic v krajích, toto, co zmiňuji, funguje tuším jen ve třech krajích.

Zatím jsme z toho ustoupili, protože do konce funkčního období zbývají dva roky a to je krátká doba. Proto bych chtěl podobnému systému jít naproti vytvořením podobné struktury, jako kdyby obchodní společnost existovala. To je něco, co bych chtěl zařídit. Dodat do organizace něco z podnikatelského prostředí, jak jsme už o tom mluvili. Přičemž vím to, co někteří stále ještě ne, že se to nedá řídit jako soukromá firma.

Vy jste mi připomněl, že jste přesunul na Správu a údržbu silnic Pardubického kraje investiční činnost, sám si vzpomínám také na vaše spanilé jízdy po jednotlivých cestmistrovstvích. Tehdy jste zjišťoval, jaké je zázemí silničářů, jakou mají techniku a podobně. Následně se do nich začalo investovat. Je tato vaše mise dovedena do zdárného konce?

Posuzoval jsem tenkrát prostředí pro lidi a jejich techniku. Z těchto dvou oblastí mi jedna vyšla na devadesát milionů, druhá na sedmdesát. Za uplynulých šest let se investovalo zhruba sto dvacet milionů. Na začátku nějakou dobu trvalo, než se to rozjelo. Ale myslím si, že se v tomto směru udělalo dost, nakupujeme průběžně i techniku a myslím, že ti lidé jsou spokojenější.

Každý rok jsme z tohoto úkolu kus ukrojili a myslím, že do konce mého mandátu se to podaří dodělat.

A to bych chtěl slyšet. Pokud se za dva roky rozhodnete, že nebudete svoji pozici ve volbách obhajovat, budete mít na konci mandátu v tomto směru hotovo to, co jste si předsevzal?

Určitě ano. Až budu končit, tak si vytáhnu ten papír, na který jsem si na jednotlivých cestmistrovstvích dělal poznámky a udělám rekapitulaci. Ale podle toho, co mám v hlavě, tak jsme na nějakých šedesáti sedmdesáti procentech. Nebude třeba fyzicky hotové úplně všechno, něco bude třeba v připravených projektech, ale i tak si myslím, že je to velký počin. Protože od myšlenky k realizaci na úřadech vede dlouhá cesta. Než se to rozhodne, než se udělá studie, než to někdo politicky posvětí, pak se projektuje, pak nejsou peníze, když jsou, tak nejsou firmy…

Tak budeme za silničáře věřit, že se to povede. Ale řidiče tolik nezajímá administrativní budova nebo sklad soli či garáž pro auta, tomu jde hlavně o silnice. Jak se za dobu, po kterou zastáváte svoji funkci, změnil stav krajských silnic a mostů? I to jde podle vašich představ nebo jste rychlejší, pomalejší?

Myslím, že jsme rychlejší. Těch peněz, které se snažím urvat z toho našeho medvěda, dostávám poměrně hodně, až se často vůči kolegům stydím. Nějaké peníze se nám daří získávat od státu a ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Němec také dokáže získat dotace, které nejsou bezvýznamné. A pokud to sečtu, tak za moje první volební období jsme investovali zhruba tři a půl miliardy a v tom aktuálním jedeme pořád ve stejném kurzu. Uvidíme samozřejmě, co bude příští rok, ale věřím, že prostředky seženeme a že se tok investic do silnic nijak nepřeruší.

Takže i v případě silnic a mostů si za dva roky budete moci říct, že to vyšlo podle vašich představ?

Co se týká silnic, tak myslím, že to do takového stavu stíháme. Na to, jaké máme k dispozici prostředky. V čem vidím trochu problém, to jsou mosty. Nyní nás čekají dvě velké investice v tomto směru, což je most Pavla Wonky v Pardubicích a most v Řečanech nad Labem. Plus pochopitelně spousta dalších menších. A to jsou věci, které jsou velmi nákladné a zároveň je řidiči příliš nevnímají.

V naší zemi je velmi hustá síť dopravních cest, ať už to jsou železnice nebo silnice. A její udržování stojí obrovské peníze. V minulosti proto došlo k rozhodnutí, že ten hlavní pohled se soustředí na opravy páteřních silnic na úkor okrajových cest s nízkým dopravním významem pro dopravní obslužnost. Bylo to správné rozhodnutí?

Ano, určitě. Na to, abychom to dělali plošně, nejsou k dispozici peníze. Rádi bychom opravovali všechno, ale na to nikdy neseženeme prostředky. To je jako doma, když se rozhodujete, jak rozdělit výplatu. Vždycky si vyberete ty nezbytné věci, které potřebujete koupit.

Existovala myšlenka převést ty z hlediska kraje nevýznamné komunikace na obce, ale nelze jim je nutit. Někde to děláme tak, že tyto silnice opravíme a ony je pak převezmou do svého majetku a správy.

Ono je také důležité vysvětlit, že na tyto silnice nemáme ani možnost získat dotační peníze. Evropská unie poskytuje prostředky jen na silnice, které mají napojení na páteřní komunikace, stát má také svoje podmínky. Nám pak na tyto okrajové komunikace zbývají jenom prostředky přímo z rozpočtu kraje. I proto bojujeme o to, aby se třeba pravidla státu změkčila tak, abychom peníze od něj mohli použít i na silnice III. třídy.