Reklama

Silničáři se vrhli na jarní práce. Tedy i na úklid příkopů

  • 10. května 2022,
  • 22:51

Přestože poslední dozvuky zimy mírně vyplašily řidiče objednané na přezutí pneumatik, dá se už s jistotou říct, že toto období roku už máme na silnicích definitivně za sebou. Zimní sezóna tak skončila i pro silničáře, pro které byla tentokrát rekordní. To je ale za nimi a nastal čas na jarní činnost, jejíž neoddělitelnou součástí je i úklid, a to i po nepořádných řidičích.

Reklama

Práce při zimní a následně letní údržbě na sebe musí navazovat, aby jeden úkon neničil úkon předchozí. Jakmile pro silničáře skončí zima a je jasné, že sníh nebo náledí se už nevrátí, zahájí úklid inertních posypových materiálů. „Podle zákona máme jako kraje povinnost odstraňovat pouze posypový materiál nebo materiál, který se na vozovky dostane kvůli naší stavební činnosti,“ vysvětluje 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje pro dopravu a dopravní obslužnost Michal Kortyš. „Je tedy omyl to, co si myslí mnozí zástupci obcí, tedy že povinností krajských silničářů je provádět úklid na průjezdních úsecích, kde se v zimě provádí chemická údržba. Úklid takového materiálu, který se obvykle nachází u obrubníků nebo na krajnicích ale přísluší obcím.

NEPOŘÁDEK V PŘÍKOPECH

Jakmile na jaře roztaje kolem silnic sníh a než to případně milosrdně skryje vzrůstající tráva, je vidět, kolik nepořádku lidé podél vozovek rozházeli. „Nejlépe je to vidět u výjezdů z benzínových čerpacích stanic, kde si lidé koupí třeba nanuk a obal z něj vyhodí z okénka auta do příkopu,“ říká ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec. Mezi nepříjemné, a zároveň také nebezpečné, povinnosti v popisu práce jeho podřízených tak patří i úklid toho, co se po příkopech povaluje. Navíc je to činnost, která není nijak levná, z rozpočtu Správy a údržby silnic Pardubického kraje odčerpá ročně částku mezi šesti a sedmi miliony korun. A to ani není suma, za kterou by se příkopy podél krajských komunikací daly vyčistit dokonale.

Uklízení příkopů má nejen estetickou roli, málokdo chce totiž jezdit po cestách, podél kterých se válí odpadky. Důležité je ale i z hlediska životního prostředí. „Pokud by byl podíl odpadků v příkopech vysoký, muselo by se s ním nakládat jako s nebezpečným, proto je nutné držet čistotu těchto zařízení na určité úrovni,“ konstatuje náměstek hejtmana Kortyš. Podle šéfa silničářů Němce jde i o to, aby například při prohlubování příkopů byl vytěžený materiál recyklovatelný a použitelný.

Otázka životního prostředí je v této souvislosti velmi důležitá. Z vytěženého materiálu se odebírají vzorky a procházejí testy na ropné produkty, těžké kovy a plasty. Stále se drží v normě, jde ale o dlouhodobou udržitelnost. „Pokud ale bude trvat znečišťování příkopů odpadem, ze kterého se uvolňují plastové šupiny, desítky let, může se stát, že třeba třetinu hmoty bude tvořit tento odpad,“ varuje náměstek Kortyš.

DVĚ KILA RTUTI

Na odstranění odpadu z příkopů mají silničáři poměrně málo času. V podstatě jen tu dobu, než vzroste podél komunikací zeleň. Tráva se totiž při sekání mulčuje a silničářské stroje při tom rozsekají v příkopech i zbytkový odpad. I tak ale za několik týdnů, které jim příroda dává k dispozici pro úklid, silničáři nasbírají neuvěřitelné množství nepořádku. Počítat ho lze na desítky tun. „Je mezi tím i celá řada kuriózních věcí,“ popisuje ředitel Miroslav Němec. „Samozřejmě jsou to ojeté pneumatiky vozidel, nacházíme ale také nejrůznější bílou techniku, jako jsou třeba ledničky, v příkopech jsou také umyvadla, nábytek, pytle s odpadky. Najít je možné i kosti ze zabíjačky nebo porážky, v pytli jsme našli kompletní kostru z krávy.“ V příkopech jsou podle Němce často i mršiny zvířat, silničáři proto musí být pro takové situace náležitě vybaveni. Zatímco takové nálezy putují do kafilerií, jsou „objevy“, jejichž likvidace je poněkud složitější. „Byly to plechovky se dvěma kilogramy rtuti, takže jsme celý náklad museli odvézt do Liberce na speciální dekontaminaci, kterou prošlo auto, nářadí i oděvy lidí a přišlo nás to na asi sedmdesát tisíc korun,“ dodává Němec.

OSVĚTA PŘES MLADOU GENERACI

Sbírání odpadků v příkopech je zbytečné, kdybychom všichni byli čistotnější, vůbec by se jím silničářské čety nemusely zabývat. A vedle toho, že je drahé, je také nepříjemné. Zaměstnanci, kteří jsou obvykle držiteli několika profesních průkazů v ceně desítek tisíc korun, musí pročesávat příkopy a sbírat cizí nepořádek. Nejen, že to nijak nepřidá sebevědomí, není to ani bezpečné. „Nalézt se tam dá opravdu leccos, od výbušnin, přes injekční stříkačky, různě kontaminovaný odpad nebo věci, které mohou mít nějaký biologicko-bakteriální potenciál,“ souhlasí s tímhle tvrzením ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec. Je nutné si zároveň uvědomit, že pracovníci se také pohybují v bezprostřední blízkosti vozovky a nebezpečí jim hrozí i od projíždějících automobilů.

Množství odpadu v příkopech je v průběhu času konstantní a nezvyšuje se. Silničáři se zároveň snaží, aby naopak mělo snižující se tendenci. S osvětou se v tomto směru neobracejí k dospělým účastníkům silničního provozu, cílí ji na děti. „Pracuje se s dětmi z mateřských, základních a středních škol projektem Zdravá a nemocná příroda Pardubického kraje, prostřednictvím kterého se snažíme působit na děti tak, aby oni ovlivňovaly své dospělé rodinné příslušníky,“ vysvětluje Němec. Podle něj je právě tlak od dětí, s nadsázkou by se tedy dalo říct, že ze zadních sedadel automobilů, je nejúčinnější. A dětem se také správné návyky dají vštípit lépe, než je tomu u dospělých.

MECHANIZACE NEPOMŮŽE

Přestože je Správa a údržba silnic Pardubického kraje v mnoha ohledech technickým novátorem a využívá technologické novinky, odpadky v příkopech stále zůstávají lidským rukám. Myšlenkou mechanizace se společnost zabývala už ve vztahu ke sběru biohmoty, která v příkopech zůstává po sečení trávy. To je obchodovatelný materiál, který najde využití v hojně rozšířených bioplynových stanicích. Při takovém samosběru by byly z příkopů odstraněny i odpadky, které by se pak následně v bioplynkách daly separovat. Myšlenka ale narazila. „Souprava, která to umí, je poměrně velká a dlouhá, takže tvoří významnou překážku v silničním provozu a silnice II. a III. třídy obvykle nemají ani normové parametry,“ popisuje ředitel Němec důvody, proč není možné techniku využít. „Druhý problém je, že ani příkopy nemají stejné rozměry, navíc se v nich nachází řada zařízení, jako jsou dopravní značky, směrové sloupky, jsou tu přejezdové mostky, manipulace se strojem by tady proto byla velmi nemotorná a celý proces by to velmi výrazně prodražilo.“ Šéf silničářů ale tvrdí, že mechanizace této činnosti je cestou, kterou se krajští silničáři ubírat chtějí, nutné je ale počkat na technický pokrok.

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama

PR články

Více PR článků
Zavřít reklamu