Ani v létě silničáři nezahálejí

  • 2. srpna 2021,
  • 22:25

Blikající oranžové majáky, radlice odhazující hromady sněhu napadaného na vozovce a krystaly soli rozmetávané za nákladním autem. To je pro většinu lidí představa o činnosti silničáře. Přestože s posledním mrazem a sněhovými vločkami skončí náročné noční směny a pohotovosti, nenastává období klidu a pohody. Naopak, silničářům začne období letní údržby, během kterého se musí postarat nejen o samotné vozovky, ale i o jejich okolí.

Reklama

Zatímco my ostatní, v mírném podnebném pásmu, dělíme rok na čtyři roční období, silničáři mají v jednom roce jenom dvě sezóny. Tu zimní od listopadu do konce března. Na ní pak navazuje letní, o poznání dražší. „Zima se pohybuje nákladově, podle svého klimatního průběhu, mezi devadesáti až sto padesáti miliony korun. Letní údržba znamená finančně vyšší částku,“ konstatuje náměstek hejtmana Pardubického kraje pro dopravu a dopravní obslužnost Michal Kortyš. Vysvětlení, proč je léto dražší, nabízí ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec. „Je to půlroční činnost organizace, která po skončení zimy okamžitě začíná uklízet inertní posypový materiál, seřezávat krajnice vozovek a čistit odvodňovací zařízení,“ vypočítává Němec. „S otevřením stavební sezóny a tedy i mísících center obalované směsi pak hned nastupujeme na významnější opravy výtluků, které se po zimě vždy objeví.“ Jednotlivé činnosti na sebe navazují tak, aby jedna neničila výsledek práce předchozí.

OPRAVY VÝTLUKŮ

Velmi významnou částí práce silničářů v rámci letní údržby silnic II. a III. třídy v Pardubickém kraji je oprava výtluků, která také tvoří nezanedbatelnou položku v nákladech. „Od roku 2017, od kdy stát dává krajům příspěvek na opravy, rekonstrukce a modernizace povrchů silnic II. a III. třídy, se tato položka výrazně zvýšila,“ říká náměstek hejtmana Kortyš. Opravy výtluků rozdělují silničáři do tří skupin. Nejjednodušší opravy jsou pochopitelně u jednotlivých drobných závad na vozovce. „Tam se to obvykle řeší takzvanou tryskovou metodou, kterou opravujeme trhliny na vozovce, u nichž je samozřejmě žádoucí utěsnění proti vnikání vody. Vodou prosáklou vozovku by mráz následně roztrhal,“ popisuje ředitel Miroslav Němec. U větších zásahů silničáři pracují s takzvanými okny, kdy vyfrézují pravidelný obrazec, dočistí povrch, nanesou spojovací postřik, strojně se zaplní směsí a uhutní. Tato mnohonásobně dražší metoda ale u některých silnic nemusí být rentabilní. Takto jdou opravovat pouze vozovky z asfaltových betonů. Ty mají někdy stáří 30-40 let. Tehdy se opravuje za pomoci takzvaných plomb, které jsou adekvátní k životnosti povrchu. „Ty lidé často zaměňují s velkoplošnými opravami. Plomby považují za nekvalitní práci. Nicméně jedná se o typ opravy, která je provizorní před celkovou rekonstrukcí,“ dodává Němec.

Na opravách výtluků začínají silničáři pracovat hned po začátku sezóny. Postupují přitom podle důležitosti a dopravního významu silnice, kterou je nutné spravit. Začíná se tedy na silnicích II. třídy, pak přijdou na řadu silnice III. třídy. Ty nejméně významné dopravní spojnice přijdou na řadu nakonec. První vlna oprav končí před začátkem letních prázdnin. Práce na silnicích tím ale zdaleka nekončí, trhliny na vozovkách se objevují průběžně. V plánu činnosti mají silničáři jejich opravy až do začátku zimní sezóny, a pokud to klimatní podmínky dovolí, tak i po tomto termínu.

NA KOLIK TO VYJDE?

Už na začátku jsme uvedli, že náklady na zimní údržbu silnic II. a III. třídy v Pardubickém kraji vyjdou podle počasí na devadesát až sto padesát milionů. Jaký je ekonomický pohled na údržbu letní? Jen základní údržba povrchů silnic představuje v rozpočtové kapitole Správy a údržby silnic Pardubického kraje částku řádově sto deseti milionů korun. Velkoplošné výspravy přijdou ročně na přibližně dvacet až čtyřicet milionů korun. V posledních pěti letech se vydávají stovky milionů korun na velké opravy, modernizace, rekonstrukce a výstavbu silnic II. a III. třídy ve vlastnictví Pardubického kraje. Pardubický kraj v loňském roce vynaložil do těchto druhů oprav částku přesahující 2,5 mld. Kč. A to jsme ještě vůbec nemluvili o obrovské porci práce, kterou silničáři mají se zelení.

PÉČE O SILNIČNÍ ZELEŇ

Pokud by se totiž sečetla výměra plochy zeleně, která je součástí silnic a o kterou se silničáři musejí starat, dostali bychom pozemek vhodný pro přinejmenším jedno velké zemědělské družstvo. Na stovkách hektarů silničáři provádějí v průběhu roku několik sečí. „Podle toho, jak je vlhko a jak rychle roste tráva, začínáme obvykle kolem poloviny května s tou první,“ říká šéf silničářů Miroslav Němec, který upozorňuje, že kraj na údržbu silničních travních porostů musí ročně vynaložit šedesát milionů korun. Ovšem zeleň u silnic, to není jen tráva. Komunikace lemují keře, stromy nebo celé aleje. U nich musí silničáři řešit vedle bezpečnostního a estetického hlediska i úpravu předcházející škodám. Tedy aby větve nezasahovaly do silnice nebo naopak do pole tak, že by došlo k poškozování nákladních automobilů nebo zemědělské techniky. Na zřeteli přitom musí mít všechny environmentální aspekty. Sledována jsou hlediska výskytu živočichů, rozmístění, druhovosti silniční doprovodné zeleně, připomíná Němec. Velkou pozornost Správa a údržba silnic Pardubického kraje věnuje také výsadbě nové zeleně a nahrazování té, která musela ustoupit při větších dopravních stavbách, kdy kořenové systémy zasahují do silnice, nebo tvoří pevnou překážku silničního provozu (stromy v krajnici vozovky). Při jejím doplňování často spolupracuje také s místními samosprávami.

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama

PR články

Cestáři řádili na rodeu

Více PR článků
Zavřít reklamu