Ne každá krajská silnice je krajská…

Z pohledu řidiče vlastně ani není důležité, kdo je vlastníkem komunikace, po které se pohybuje. Zásadní se tato otázka stává až ve chvíli, kdy vznikne nějaká škoda a nárok na její náhradu. Ale jak to vlastně se silnicemi, jejich vlastnictvím a povinnostmi vlastníka je?

ČÍ JSOU JEDNOTLIVÉ SILNICE?

Rozdělení silnic do kategorií řeší už zákon o pozemních komunikacích. Ten je člení na dálnice 1. a 2. typu a silnice I. třídy, dále pak silnice II. a III. třídy a místní komunikace. Příkladem dálnice 1. typu je v Pardubickém kraji D11, příkladem dálnice 2. typu je silnice číslo 37 spojující Pardubice s Hradcem Králové. „Dálnice a silnice I. třídy jsou v majetku státu, v majetkové správě Ředitelství silnic a dálnic ČR,“ vysvětluje ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec. Ten stojí v čele organizace, která je pro kraj tím, čím je ŘSD pro stát. Od září roku 2001 totiž do majetku krajů přešly silnice II. a III. třídy, v majetkové správě je tedy mají jejich údržbové organizace. Ve výčtu zbývají místní a účelové komunikace. „Místní komunikace jsou téměř výhradně vždy v majetku měst a obcí. Jsou to komunikace, které umožňují přístupy k nemovitostem v zastavěné oblasti. Účelové komunikace patří těm, komu převážně slouží a mohou být ve vlastnictví fyzických nebo právnických osob, případně opět ve vlastnictví třeba municipality,“ doplňuje Němec.

KDO ZAJIŠŤUJE ÚDRŽBU

Ten, kdo veřejnou silnici vlastní, se o ni také musí starat. Údržba je samozřejmě neviditelnější v zimních měsících, kdy vozovky pokryje sníh nebo náledí, údržba je ale záležitost celoroční. V minulosti se v regionech o údržbu státních i krajských silnic staraly krajské silniční správy. „Před zhruba třemi lety se stát rozhodl, že smlouvy, které měl s kraji a jejich údržbovými organizacemi především na zajištění zimní údržby bude komercionalizovat. Vypsal výběrová řízení, jejichž vítězové zajišťují pro stát na silnicích I. třídy zimní a část letní údržby,“ popisuje vývoj ředitel Němec. „V Pardubickém kraji se jedná o konsorcium soukromých firem, které zajišťuje údržbu na objednávku Ředitelství silnic a dálnic ČR. To v naší oblasti ani prakticky nemá žádnou vlastní kapacitu techniky a lidí.“

Kraje samotné mají v převážné většině pro starost o svou silniční síť zřízené příspěvkové organizace. Výhoda tohoto řešení je zřejmá, regionální údržbové organizace pracují na základě veřejné objednávky, na rozdíl od podnikatelských subjektů, jejichž primárním cílem je generovat zisk.

Své organizace, které mají na starosti místní a účelové komunikace, mají většinou zřízené i obce. U nich se většinou jedná o organizace příspěvkové, rozpočtové, případně komerční.

PROČ SÚS PK NEPRACUJE PRO STÁT?

V době, kdy stát vypsal výběrová řízení na údržbu svých silnic v regionech, se některé krajské silničářské organizace do tendru přihlásily. A v některých krajích údržbu zajišťují nebo se na ni podílejí. Správa a údržba silnic Pardubického kraje se do řízení ani nepřihlásila, podle všeho by to totiž vzhledem k jejímu statutu bylo v rozporu se zákonem. „Jednak organizace, jakou je Správa a údržba silnic Pardubického kraje, nemůže ze zákona vstupovat do sdružení s komerčním sektorem,“ vypočítává důvody 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje Michal Kortyš. „SÚS Pardubického kraje by se podle našeho výkladu neměla o takovou zakázku ucházet také proto, že technika a mechanizace, které používá, jsou pořízeny z dotačních prostředků. Zákon o zadávání zakázek navíc omezuje komerční činnost organizací typu SÚS Pardubického kraje do výše dvaceti procent obratu hlavní činnosti, což by nebylo možné splnit.“ Konkrétně to znamená, že Správa a údržba silnic Pardubického kraje by mohla „vydělat navíc“ přibližně osmdesát milionů korun ročně. Už nyní ale jen pro města a obce zajišťuje práci za zhruba padesát milionů.

LETNÍ ÚDRŽBA

Vedle té nejviditelnější činnosti silničářů, tedy zajistit sjízdné vozovky během zimních rozmarů počasí, je v povinnostech vlastníků a jejich organizací zajistit i údržbu letní. Ta na počátku jara začíná uklizením silnic od v zimě použitých intertních posypových materiálů. „Současně s tím se začíná pracovat na odstranění výtluků, které nebylo možné opravit ještě během zimy,“ říká ředitel SÚS Pardubického kraje Němec. „Na nejdůležitějších silnicích je musíme vyřešit do konce května, na méně významných komunikacích do konce června. Průběžně se ale na opravách pracuje během celého roku až do nástupu další zimní sezóny.“ Vedle péče o povrch vozovek mají silničáři na starosti i další související úkoly. Cestáři obnovují vodorovné dopravní značení, opravují se odvodňovací systémy, provádí se údržba mostů a propustů a péči je nutné věnovat také silniční zeleni. Souběžně s tím se už od jara projednává plán zimní údržby na další sezónu. „Ten se musí projednat s řadou institucí, ať už to jsou správci chráněných krajinných oblastí, správci vodních zdrojů a toků, městy a obcemi nebo policie, silniční správní úřady a mnoha dalšími,“ dodává Němec.