Miroslav Ludwig: Vztah se studentem je vzájemným partnerstvím

Jednadvacátým rokem je ve vedení Univerzity Pardubice prof. Ing. Miroslav Ludwig, CSc., nynější prorektor, který v rektorském křesle zatím strávil během čtyř funkčních období čtrnáct let. Jeho osud je s nejvýznamnější vzdělávací institucí Pardubického kraje těsně spjat. Profesor Ludwig absolvoval tehdejší Vysokou školu chemicko-technologickou v roce 1980 a od té doby ji neopustil. 

„V průběhu svých studentských let jsem si nikdy nemyslel, že bych někdy mohl stát v čele školy, to přišlo až mnohem později. Tehdy jsem spíš řešil, jak žiji, jací lidé mne obklopují,“ říká dvaašedesátiletý vysokoškolský pedagog s úsměvem a dodává, že se i při vedení univerzity vždy snažil zachovat si kontakt s běžným životem. „Mám práci, která pochopitelně zabírá hodně času, to znamená, že pokud bych třeba nebyl ve fukci rektora, věnoval bych víc času rodině. Ale snažím se, abych si zachoval kontakt se svými kolegy na katedře, abych učil, i když bych nemusel, protože to je pro mě velmi důležité. Samozřejmě, abych si udržel i možnost sportovat a nepozbyl zdravého ducha. Není to ale tak pravidelné, jak bych si osobně představoval. Bojuji tedy s tím, abych zůstal takový, jako dřív.“

Vědeckým zaměřením organický chemik i tak věnoval Univerzitě Pardubice nesmírné množství energie a času. Během jeho působení na rektorátu se škola s původně třemi fakultami změnila na instituci sdružující fakult sedm, vyrostl moderní univerzitní kampus a profesor Ludwig získal na investiční výstavbu dva a půl miliardy korun. Stejné výše dosáhly i získané neinvestiční zdroje. Univerzita má nyní osm tisíc studentů a více než jedenáct set zaměstnanců. 

„To byla moje vize, protože jsem si vždy myslel, že univerzity mají být místem, kde se setkávají odborníci různých oborů,“ říká profesor Ludwig o motivaci, která ho vedla k rozvíjení školy do jejích současných parametrů. „V rámci bývalé Vysoké školy chemicko-technologické byly katedry, které se zabývaly jazyky nebo ekonomií. Tedy nějaké základy humanitních disciplín tam byly. Nicméně po revoluci začaly vznikat školy se širším zaměřením. Jsem rád, že z jedné fakulty byly tři, když jsem do toho vstoupil, a teď jich je sedm. To se mohlo uskutečnit nejenom díky té mojí vizi, ale i díky době, ve které to bylo možné udělat. Teď už je doba úplně jiná, trh vysokoškolského vzdělávání je rozdán, vznik nových fakult už není na pořadu dne, teď je aktuální zvyšování kvality a snaha obstát v konkurenčním boji, který mezi vysokými školami je.“ 

Ačkoliv bylo pro profesora Ludwiga v posledních jednadvaceti letech hlavní náplní řízení Univerzity Pardubice, zůstal i nadále vědcem a především pedagogem. „Pro mě je vztah se studentem partnerstvím, které je založené na vzájemném obohacování. Myslím, že by to tak mělo být, vzdělávání by nemělo být jednocestným procesem. Ve vyšších formách pak vzniká nejenom vztah učitel-student, ale vlastně i přátelství, protože bez studentů řešení některých problémů není možné,“ vyznává se z lásky k předávání poznatků a myšlenek mladé generaci profesor Ludwig.

Autor: Miloš Spáčil