Jaroslav Komárek zachránil život jezdci, kterého po dráze vláčel kůň

Velká pardubická je dostih, který přitahuje obrovskou pozornost. V hledišti ho sledují desítky tisíc lidí, další stovky tisíc se na něj dívají v televizi. 

Loňský dostihový mítink, který právě Velkou pardubickou vrcholil, mohla ale poznamenat tragédie. Nebýt zásahu Jaroslava Komárka, který už mnoho let slouží jako veterinární technik na závodišti.

Právě on se postavil do cesty osudu, který si zle zahrál s jezdcem Jánem Machem. Kůň Smajlík právě s tímto jezdcem za lesíkem pravděpodobně podcenil poměrně lehký příkop s živým plotem. Pádů je v dostizích poměrně hodně, tenhle byl ale trochu jiný. Machovi totiž zůstala noha zaklíněná ve třmeni a kůň ho vláčel zhruba kilometr oranicí. 

„S kolegy jsme byli na dropu, když jsme uviděli, že zpoza lesíka vyběhl kůň vláčející jezdce,“ vzpomíná na osudový okamžik Jaroslav Komárek. „Rychle jsem utíkal kolem překážek a za živým plotem, který jsem přeskočil, se mi podařilo koně s obrovským štěstím chytit a zastavit.“

Možná v tom bylo štěstí, ale také pořádná dávka odvahy. Jaroslav Komárek je sice kus chlapa a s koňmi má velké zkušenosti, tady se ale postavil do cesty rozeběhnutému půltunovému plnokrevníkovi. 

„Šlo mu přitom o život,“ potvrzuje veterinář a správce dráhy pardubického závodiště Jiří Janda. „Jára je koňař odmalička, a když viděl tu hrůzu, která se tady stala, bylo mu jasné, že jde o život jezdci i koni. Nepřemýšlel, co a jak má dělat, prostě utíkal na pomoc.“

Koně se podařilo Jaroslavu Komárkovi zastavit před překážkou číslo jedenáct, kterou kromě živého plotu tvoří i masívní břevno. Právě to hrozilo fatálním zraněním jezdce a pravděpodobně i koně.

„Bylo velmi důležité i to, že se nám podařilo po zastavení koně udržet v klidu. Byl vyděšený a asi i rád, že jsme ho zastavili. Nezačal se nám točit nebo skákat,“ doplňuje Komárek, který měl i tak problémy jezdce ze třmenu vyprostit. „Museli jsme tedy koně kompletně odsedlat a pak se o žokeje mohli postarat záchranáři.“ 

Ján Mach skončil v pardubické nemocnici. Sice zraněný, ale bez vážnějších následků. Výjimečnost situace a konání Jaroslava Komárka potvrzuje i ředitel Dostihového spolku Martin Korba. „Velmi si vážím všech lidí, kteří dokáží v kritický okamžik reagovat. Pan Komárek má můj obrovský obdiv,“ konstatuje Korba, který zaznamenal i poch­val­né reakce zahraničních hostů dostihu.

Sám Jaroslav Komárek o příhodě z loňského podzimu vypráví, aniž by svoji zásluhu na záchraně života jezdce zveličoval. „Volné koně se nikdy zastavit nesnažíme, je to přece jenom pět set kilo živé váhy. Ale když tam visí člověk, tak nad tím nepřemýšlíte, prostě se snažíte toho koně zastavit. A jestli bych to udělal znova? Udělal,“ dodává Komárek.