Sobota 13. května roku 2017 mohla být posledním dnem pro Jiřího Němce, který se společně se svou manželkou chystal o půl čtvrté odpoledne odjet z domu po rodičích v Osíku. Mohla, pokud by mu osud do cesty nepřivedl trojici mužů – dvaačtyřicetiletého programátora Michala Zölfla, třiapadesátiletého dělníka Ladislava Částka a od Dolního Újezdu přijíždějícího dvaašedesátiletého dělníka Miroslava Alberta.
Příběhy dalších oceněných si můžete přečíst zde:
Válečná veteránka: Dostali jsme rukavice a vynášeli mrtvolky
Miroslav Ludwig: Vztah se studentem je vzájemným partnerstvím
Co se tehdy vlastně stalo? „Pracovali jsme s manželkou na novém plotě, když jsem slyšel volání o pomoc,“ vzpomíná Michal Zölfl, jehož dům sousedí přes ulici s domem Němcových. „Když se to během chvilky opakovalo, věděl jsem, že je zle. Přeskočil jsem plot, dodnes nevím jak, a běžel jsem na místo, odkud se volání ozývalo. Před domem Němcových jsem uviděl Jirku v autě s pěnou u pusy. Vzal jsem telefon, vyťukal 112, dal ho paní Němcové, aby řekla záchrance, co se děje, a to už přibíhal Láďa Částek.“ I toho z poklidného sobotního odpoledne vyrušilo volání paní Němcové o pomoc. Ležel doma v posteli s nachlazením, ale okamžitě vyrazil ven. „Začali jsme vytahovat Jirku ven z auta, což nám zpočátku nešlo, protože se mu ve voze zaklínila noha. Nakonec se to podařilo,“ vybavuje si situaci Ladislav Částek. Trojici zachraňujících doplnil Miroslav Albert, který tou dobou jel s manželkou na kole na hřbitov. „Přijel jsem ve chvíli, kdy ho chlapi položili na zem. Automaticky jsem začal dělat masáž srdce, Láďa mu držel hlavu a pan Zölfl poskytoval umělé dýchání,“ dodává Miroslav Albert.
Rychlý a dobře provedený zásah trojice mužů zachránil Jiřímu Němcovi život. Zatímco v autě čekal na manželku, která se šla do domu přezout, postihl ho totiž těžký srdeční kolaps. Nebýt účinné pomoci, nepřežil by. „Co a jak mám dělat, to mi v hlavě naskočilo úplně automaticky. Jednoznačně je to díky tomu, že jsem u dobrovolných hasičů, kde máme každoročně školení, jak se v podobných situacích zachovat,“ má jasno Michal Zölfl, který spolu s dvojicí kolegů vytvořil skvěle se doplňující záchranný tým. „Všechno, co jsme dělali, bylo úplně automatické, každý měl svoji práci, přišlo mi, jako bych to dělal denně,“ souhlasí Miroslav Albert. „Domluvili jsme se, co kdo bude dělat, doplnili jsme se, Mirka, který masíroval srdce, jsme se ptali, jestli ještě může, nebo ho máme vystřídat,“ dodává Ladislav Částek.
Stav Jiřího Němce byl skutečně kritický, jeho životní funkce se sice dařilo obnovit, ale znovu přestával dýchat. Minuty, které utekly, než přijela posádka záchranky z Litomyšle, připadaly všem jako věčnost. Pak už si pacienta převzali do své péče profesionální záchranáři, kteří jeho srdci pomohli nastartovat defibrilátorem. Muž, který se do té doby s žádnými kardiologickými problémy léčit nemusel, skončil na několik dní v umělém spánku a musel mu být proveden trojnásobný bypass. „Jsem člověk zachráněný svými kamarády a sousedy, kterým chci ještě jednou hodně poděkovat. Je to už skoro rok a dnes už jsem poměrně fit. Cítím se dobře a možná tady ještě deset let budu,“ dodává k tomu samotný Jiří Němec.
Autor textu: Miloš Spáčil
