„Tak si třeba lehni, ty čur*ku!” I takhle podle Špačka může ve třetí nejvyšší fotbalové soutěži vypadat komunikace asistenta rozhodčího směrem k činovníkům klubu. Česká fotbalová liga by se podle předsedy klubu měla přejmenovat spíše na „Žumpa – 3. liga“. Proč tak silná slova?
Podle Živanických některé stadiony vůbec nesplňují podmínky pro třetí ligu. Někde jsou nahnilé střídačky, jinde se hráči převlékají ve stavební buňce s jednou sprchou. To ale prý nejsou zdaleka ty největší problémy. Mnohem závažnější je (ne)regulérnost soutěže. Náklonnost rozhodčích a delegátů se má odvíjet podle toho, jestli klub zaplatí, nebo ne. Ve hře mohou být i sázky na výsledky zápasů.
Nezřídka se tak objevuje šikana od rozhodčích. „Například arbitr Štuk řekl našemu střídajícímu hráči Radku Gorolovi při vstupu na hřiště: ‚Dneska jsem se rozhodl, že vyhodím tebe nebo Poláka.’,” píše Špaček a poukazuje na to, že Gorol i Polák mají romské kořeny. Podobných incidentů se objevilo více.
Snad nejhorší případ zažili hráči Živanic ve Štěchovicích, kde zápas řídil rozhodčí Hanousek. Východočeský tým dokázal přes nepřízeň rozhodčích, jejichž výrokům se údajně smáli i domácí diváci, vstřelit zásluhou Tomáše Kakrdy dvě branky. Po té druhé měl útočník od hlavního sudího uslyšet varování „ty nedohraješ!”. A jak vše dopadlo?
„Od této chvíle pořádali domácí hráči na Kakrdu hon. První brutální zákrok Tomáš ještě po ošetření ustál, ovšem vzápětí následoval další, a to po odehrání míče oběma nohama zezadu na koleno,” popisuje Špaček. Diagnóza je velice krutá, Kakrda má přetržené kolenní vazy a poškozený meniskus, bez fotbalu může být až rok. Nutno dodat, že živaničtí fotbalisté jsou amatéři, takže se živí civilním zaměstnáním…
Celý a neupravený dopis si můžete přečíst zde:
Vážení sportovní přátelé,
rád bych se s Vámi podělil o své pocity z působení našeho týmu TJ Sokol Živanice ve třetí nejvyšší fotbalové soutěži v této zemi – České fotbalové lize, kterou bych ale označil spíše jako „Žumpa – 3.liga“.
V roce 60. výročí vzniku našeho oddílu jsme si nadělili dárek v podobě postupu z Divize „C“ do 3. nejvyšší soutěže našeho fotbalu a všichni (hráči, realizační tým a příznivci) se těšili na soutěž, ve které se bude hrát pěkný fotbálek na pěkných stadionech. Skutečnost je úplně jiná! Soutěž se hraje většinou na hřištích, jejichž povrchy by nesnesly srovnání s většinou krajských, ba dokonce ani okresních hřišť v Pardubickém kraji. Zázemí pro hráče i diváky většinou spíše připomíná Sudety po odsunu. Samozřejmě jsou i výjimky, kde zmiňme například fotbalový stánek v Ústí nad Orlicí nebo v Dobrovici, avšak skutečně se jedná spíše o výjimky. Nechápu proč před zahájením soutěže objíždí kluby jakási komise, která kontroluje údajnou regulérnost stadionů včetně počtu sedaček na střídačkách (museli jsme na každou tři sedačky přidat, neboť jsme na každé měli „jen“ 22 kusů), šatny pro soupeře, rozhodčí, antidoping místnost atd., když např. ve Velvarech je na střídačce nahnilá fošna v délce asi 2,5 metru, kam se nevejdou ani střídající hráči. Realizační tým sedí za bariérou mezi diváky, od níž je to k postranní čáře cca 40 cm, a protože nikde jinde není místo, musí se náhradníci rozcvičovat mezi diváky a trenéři stojí v rozmezí zmíněných 40 cm.
Jako další příklad můžu uvést Radotín, kde má každé mužstvo na převlékání a přípravu 1 stavební buňku s jednou sprchou. O diváky je pak postaráno tak, že nad strání s rozpadlými betonovými ochozy jsou umístěny dvě TOI WC bez vody. Diváci však do tohoto prostředí stejně nechodí, víc jich bylo, během našeho utkání, na vedlejším tenisovém a volleybalovém kurtu. I když rozhodčí domácím přejí. Hřiště v Zápech je o velikosti většího hřiště na házenou, ale i tam jsou rozhodčí spokojeni a domácí podporují, jak mohou. A tak bych mohl pokračovat.
Ale teď k tomu podstatnějšímu, a to je regulérnost soutěže. Zde podotýkám, že jsme malý klub, mužstvo je amatérské, ale hráči přesto po práci 4x týdně trénují a o víkendu hrají zápas. To vše je náročné pro ně i jejich rodiny. To, co vedení FAČR toleruje rozhodčím ve 3. nejvyšší soutěži, je naprosto neslýchané a s ohledem na výše uvedené také zcela demotivační a demoralizující pro hráče a její okolí. Většina arbitrů řídí zápasy podle klíče „platící – neplatící družstvo“! Stačí se podívat na téměř pravidelnou delegaci některých rozhodčích pro vybraná družstva. Zvláštně někteří jsou vyhlášeni svým rozhodováním (např. pan Štuk, pan Paták, pan Hanousek, pan Benedikt, a v posledním zápase našeho mužstva mohu doplnit pana rozhodčího Váňu). Toto klientelistické prostředí jde ruku v ruce s nebetyčným hulvátstvím. A tak například při zápase ve Velvarech přišel asistent rozhodčího k našemu druhému trenérovi Michalu Ferčákovi a řekl mu: „Tady mě nemůžeš stát!“ Zde podotýkám, že na výše popsanou fošnu se sotva vešli náhradníci. Na otázku Michala, kam si tedy má sednout, odpověděl pomezní arbitr: „Tak si třeba lehni, ty čur*ku!“
Zápas ve Velvarech byl po celou dobu řízen naprosto tendenčně a jednostranně ve prospěch domácích i s odpovídajícím výsledkem, a to právě arbitrem panem Štukem, který se našim hráčům během zápasů vysmíval a urážel je. Například arbitr Štuk například řekl našemu střídajícímu hráči Radku Gorolovi při vstupu na hřiště: „Dneska jsem se rozhodl, že vyhodím tebe nebo Poláka!“ …a to ani nechci pomýšlet, že pan rozhodčí Štuk, tento malý blonďáček, mluvil o našich dlouholetých a velmi slušných hráčích, kteří mají romské kořeny. Ale to je jistě náhoda…
Ve Štěchovicích, kde zápas řídil rozhodčí Hanousek (poloasistenti Řeháček, Milner), bylo od úvodního hvizdu patrné, kdo je na hřišti pánem. Ne fotbal a jeho aktéři, ale arbitr Hanousek! Přesto naši hráči podali nejlepší výkon podzimu a přes veškerou snahu rozhodčích si vytvořili tlak i šance, které však většinou včas likvidovali rozhodčí. I tak se našim hráčům podařilo střelcem Tomášem Kakrdou dát dva góly. Výrokům arbitrů se smáli i domácí diváci, situace se však velmi vyostřila, ba přímo spěla k tragédii, a to od 58. minuty, kdy zmíněný hráč Kakrda vstřelil po samostatném úniku druhý gól. Po tomto gólu byl Kakrda upozorněn rozhodčím Hanouskem: „Ty nedohraješ!“ Bohužel, rozhodčí nelhal. Od této chvíle pořádali domácí hráči na Kakrdu hon. První brutální zákrok Tomáš ještě po ošetření ustál, ovšem vzápětí následoval další, a to po odehrání míče oběma nohama zezadu na koleno. Toto zranění neznamenalo pro Tomáše Kakrdu nejen konec zápasu, ale jeví se jako velmi vážné, neboť dle vyjádření chirurga MUDr. Vanače a výsledku magnetické rezonance se jedná o přetržení kolenních vazů, postranního kolenního vazu a poškození menisku, což je pro fotbalistu zranění nejen více než dlouhodobé (léčení minimálně 1 rok), ale může být i fatální. Avšak důležitější je jistě fakt, že se bude jednat o další komplikace jako operace, rehabilitace, a především dlouhodobou pracovní neschopnost, z čehož mohou plynout další pracovní případně i existenční problémy! Uvědomuje si to vůbec někdo?
Vím samozřejmě, že při sportu ke zranění může dojít, ale pokud jde o úmyslné zranění, ba v tomto případě přímo o úmyslnou likvidaci, pak situaci považuji za alarmující, zvláště pokud se to děje za dohledu rozhodčích, vyslanců FAČR. Ti ale neumějí a ani nechtějí ochránit zdraví hráčů, naopak těmto trendům svým přístupem napomáhají, neboť viník tohoto zákroku nebyl ani potrestán vyloučením, a právě tento hráč nám následně vstřelil gól z trestného kopu po vymyšleném faulu. Druhý gól domácích padl z offsidové pozice a třetí v 96. minutě (oznámeno 3. minutové nastavení), kdy tomuto gólu předcházel hrubý, také likvidační zákrok ve středu hřiště na našeho mladého, rychlého útočníka Davida Pánka – neodpískáno! Zranění Pánka snad nebude tak fatální a tento náš talentovaný hráč si fotbal snad brzy zase zahraje! To vše je možno sledovat na záznamech z videa. V Zápech a ve Velvarech přenosy raději ani nenahrávají. Co na to FAČR a jeho nařízení? Proč, mimo jiné, platí povinnost pořizovat videozáznam ze zápasu jen pro někoho?
Ale ani v domácích zápasech není jistota alespoň slušného řízení utkání ze strany rozhodčích, kde musím vzpomenout náš domácí zápas s SK Zápy (rozhodčí Benedikt) a zvláště poslední domácí utkání s FC Písek, kdy rozhodčí Váňa a jeho první asistent řídili zápas naprosto nevídaným způsobem, a kdo ještě nikdy neviděl hrubý faul rozhodčího na domácího hráče (Ptáčka), nechť si pustí záznam (pozn. probíhající 86. minuta zápasu). Případný zájemce uvidí i jiné věci, například po oznámeném a povoleném střídání, kdy první asistent rozhodčího řešil střídání, hlavní rozhodčí nechal rozehrát přímý kop hostů, z čehož následně vyplynul rohový kop a žlutá karta pro jednoho z hráčů domácích. Následně, po oprávněných protestech naší lavičky, byl vykázán asistent trenéra Ferčák, za což budeme jistě příkladně potrestáni komisí. Po tomto zápase se nám omlouval FC Písek včetně vedení, neboť oni neměli žádný zájem na ovlivňování tohoto zápasu a v tomto případě sami projevili podezření ze sázek. A mimochodem, FC Písek u nás hrál skvělý fotbal!
To vše se děje pod dohledem tzv. delegátů zápasů, kteří mají dohlížet na výkon rozhodčích, mají hodnotit případné chyby a dozorovat průběh utkání, ale asi spíše dohlížejí na dělení. A to vše za tichého souhlasu vedení FAČR a jeho placených funkcionářů z fotbalových peněz. Můžete hádat, jakou máme delegaci na další venkovní zápas na Vyšehradě. My se již teď těšíme na „arbitrování“ rozhodčích Štuka a Benedikta.
Při sledování různých televizních debat (TIKY-TAKA, Poločas atd.) slýcháme různé fotbalové odborníky mluvit o tom, jak je třeba zlepšit, zprůhlednit a pročistit český fotbal, přivézt mládež apod. Divíte, se že v českém fotbalu chybí dnes už i žáčci? Který tatínek a maminka by chtěli přivést svého syna do tohoto hnoje zvaného český fotbal? Co to dítě čeká? Odříkání, dřina a místo radosti z pohybu a kolektivu jen křivdy a možná i trvalé zranění! Ale pod dohledem rozhodčích a funkcionářů FAČR, za „naše“ fotbalové peníze! Divíte se? Vždyť víme, kdo, jak, proč a za co tuhle žumpu řídí!
Vězte, že mé řádky necílí na všechny poctivé rozhodčí, delegáty, funkcionáře a mužstva (ta „neplatící“). A že jich není málo! Ale o nich to není a těchto všech si nesmírně vážím.
Vážení příznivci fotbalu, věřte mi, že mám fotbal moc rád, léta jsem byl aktivním hráčem. Nyní se snažím svému milovanému fotbalu pomáhat jako funkcionář, a to občas i na úkor rodiny. Pokud však něco nezměníme, pak mi zbývá jen pocit hořkosti a úvaha, že snad je lepší u toho nebýt a zanechat si vzpomínky, jaké to bylo, když jsme hráli s „klukama“ opravdu fotbal a měli z něj radost!
S pozdravem
Petr Špaček,
předseda oddílu kopané TJ Sokol Živanice
Foto: Petr Hrnčíř/TJ Sokol Živanice
