„Pochopitelně, že tato politika se nesetkala s úplným pochopením u tehdejšího Sovětského svazu, který měl zájem, aby Československo bylo jeho satelitem a měl obavy z toho, že by se mohlo uvolnit z toho tábora míru a socialismu a chtěl vyhlásit neutralitu. Znamenalo by to, že dojde k vylomení značné části sféry jeho vlivu," říká historik Tomáš Bandžuch.
Svou významnou roli sehrály také východní Čechy. Konkrétně tedy Pardubice. Místní železničáři zde totiž například dokázali pozdržet průjezd sovětského vlaku.
„Pochopitelně zde docházelo k jistým specifickým formám odporu proti okupantům. Pardubice byly známé třeba tím, že se zde železničářům podařilo oddálit průjezd speciálního sovětského vlaku, který měl rušit televizní a rozhlasové vysílání. Nejdřív se jim ho podařilo odklonit z přímé trati na Hradec Králové, ve Stéblové pak bylo strháno trakční vedení, takže ten vlak přijel do Prahy se značným zpožděním. Později to znamenalo pro železničáře dlouholeté vyšetřování, jestli to udělali schválně, nebo jestli se jednalo o nehodu,” vypráví Bandžuch
Samotné Pardubice však nebyly obsazeny sovětskými vojáky, ale těmi z Polské lidové republiky. Jednalo se však spíše o okupování okolí než města jako takového. Také z toho důvodu, že Pardubice i Hradec jsou studentskými městy, odehrála se zde celá řada protestů, které organizovali právě studenti. Někteří pardubičtí strůjci byli následně odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody.
