Meziměstské nádraží bývalo vstupní branou do rakouského mocnářství a podle toho taky vypadá. Vedle hospody tu najdete ještě taneční sál a dokonce tělocvičnu. A právě tam se konal turnaj, který trval čtyřiadvacet hodin. Už potřicáté.
„V roce 1989 se meziměstští volejbalisté dohodli, že si zahrají dvacet čtyři hodin. Hráli starší proti mladším. A ta tradice se udržela až do dnešního dne,” říká pořadatel Petr Šeda.
K významnému jubileu pořadatelům poblahopřál starosta. Ve městě s více než dvěma tisíci obyvatel totiž turnaj spolu s divadelními hrami a během Meziměstím a okolí patří k největším akcím.
„Pro nás to znamená hodně. Aby se lidé měli kde setkávat a sportovat, ale i odpočívat. Jak u sítě a míče, tak u baru a piva,” nechal se slyšet starosta Pavel Hečko.
„Jestli se člověk dostane do spacáku na hodinku, hodinku a půl, je to asi maximum, ale protože hra vás dostává do nějakého adrenalinu, pocity jsou příjemné,” dodal Leoš z týmu Lééo.
Udržet se celý den na hřišti je jedna věc. Jak se ale u tak dlouhého turnaje počítá skóre?
„Hraje osm družstev. Jsou rozdělený do dvou skupin po čtyřech. Letos je skupina zelená a fialová. Hrají na dva sety do pětadvaceti, aby se ten zápas neprodlužoval. Co jeden set, to jeden bod,” vysvětluje Petr Šeda.
V Meziměstí platilo, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. „Super, je to dobře zorganizované. Jsme potěšení a spokojení,” řekla Beata z polského týmu Żaruw.
