Pokud budeme pátrat po tom, proč silničáři sází na moderní metody, musíme se s ředitelem Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslavem Němcem vrátit v čase. „Naše organizace vznikla na počátku tisíciletí transformací někdejších okresních správ silnic. Z původních šesti set třiceti zaměstnanců okresních správ krajská správa zeštíhlela na tři sta osmdesát,“ vzpomíná ředitel a vysvětluje, že na jednoho člověka tak připadlo v přepočtu osm kilometrů udržované silniční soustavy. V některých jiných regionech to přitom byly kilometry čtyři nebo i méně. „Z toho samozřejmě vyplývá, že úkoly pro naše lidi byly náročné a abychom byli schopni je zvládat, museli jsme jít do inovací.“
EFEKTIVNĚJŠÍ ADMINISTRATIVA
Kdo zná silničáře v pardubickém regionu, na mnoho jejich inovativních postupů, které zkoušeli nebo úspěšně zavedli do praxe, si jistě vzpomene. Vzhledem k povaze jejich práce se většinou jednalo o technické novinky využitelné v terénu, které v konečném důsledku ocení zejména řidiči nebo lidé obývající domy v blízkosti silnic. Jako konkrétní příklad uveďme třeba tiché kryty vozovek. Nebo, vzhledem k aktuální době konce roku a tedy období, kdy mají nákladní vozy s oranžovými majáky napilno, efektivní nástroj v podobě modulu dispečera zimní údržby.
Ovšem silničáři nejsou jen chlapi od asfaltovacích strojů nebo náklaďáků s radlicemi protahujících zasněžené vozovky. S péčí o více než tři tisíce kilometrů silnic II. a III. třídy je spojené množství administrativy. A také v rámci ní je možné najít nástroje, které celý proces zefektivní.
ŠANONY MIZÍ
V kanceláři technického náměstka ředitele Jiřího Synka už zbývá jen pár posledních šanonů. Za to, že na policích je teď místo i na modely cestářských strojů, může z velké části CDE. Co tato zkratka skrývá? „Jde o takzvané společné datové prostředí, které provozuje ve formě cloudu právě Správa a údržba silnic Pardubického kraje,“ vysvětluje Jiří Synek a ukazuje, jak systém v praxi funguje. Složky s listinami dnes zastupuje počítač a dva velké monitory na stole. Administrativa jakéhokoliv projektu se odehrává v něm. V podstatě nic se nemusí tisknout nebo odesílat mailem, do jehož adresáře by odesílatel vybíral potřebné adresáty. Do společného prostředí jsou přihlášeni všichni účastníci, dokumenty jsou sdílené, jen se na začátku každého projektu určí uživatelé. Funguje vyhledávání podle klíčového slova, takže odpadá listování v obsáhlých šanonech, systém je přístupný odkudkoliv. Standardním nástrojem jsou i připomínky, náměstek Synek ukazuje má jeden z dokumentů prohlédnout do zítřejší deváté hodiny ranní. „Jakmile ho zkontroluji, připojím elektronický podpis, což prakticky okamžitě mohou vidět všichni účastníci projektu, kteří sem mají přístup,“ předvádí u konkrétní akce. Vše má přitom svou digitální stopu, takže pokud dojde k jakémukoliv problému, je rovnou jasné, kdo je za něj zodpovědný.
SMART PROSTŘEDÍ
Společné datové prostředí je podle ředitele Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslava Němce jediná cesta, jak se zbavit nadbytečné administrativy a především zbytečných úkonů s ní spojených. Tedy vyhotovování písemností či jejich skladování. „Elektronický přenos dat je podstatně efektivnější než listinná podoba, vylučuje duplicity i možnost vyrobit něco, co už existuje, v jiné, odlišné podobě,“ říká šéf silničářů Němec.
Systém, ve kterém funguje i třeba vystavování faktur, má také důležitou roli v rámci kontroly. „Samozřejmě se to může obrátit vůči těm, kteří nepracují správně. Ovšem zároveň naopak chrání i ty, kteří pracují dobře. Elektronická stopa je zpětně neopravitelná. To je pro nás důležité, protože s celou řadou našich úkolů, zejména v oblasti zimní údržby, pohybujeme v trestně právní rovině. Proto je pro nás podstatné mít svoje procesy zpětně dohádatelné,“ vysvětluje dál ředitel Miroslav Němec.
Fungující společné datové prostředí je dalším dílkem v zavádění smart prostředí v oboru, které v nadsázce řečeno ještě před pár lety vládla lopata a štěrk na korbě náklaďáku. A jestliže jsme v úvodu textu cestovali do minulosti, v závěru můžeme zamířit naopak po proudu času dopředu. „Míříme k tomu, že cesty budou stavěny a opravovány roboticky, protože inovace umožní přesně naprogramovat činnost strojů. Ty stroje, které umí jezdit podle satelitů, už dnes existují a pokud dostanou správné zadání, budou schopné postavit silnici. A jestliže budeme mít přesně zaměřené infrastrukturní stavby a objekty, budou se tyto stroje kolem nich pohybovat s milimetrovou přesností,“ dodává Němec.
