Správa a údržba silnic Pardubického kraje měla s dodavateli posypových materiálů dlouhodobé smlouvy, na základě kterých nakupovala řadu let. Smlouvy ale neobsahovaly valorizační mechanismy, po zdražení je tak dodavatelé vypověděli. „Naše původní smlouvy byly z roku 2016 a byly na dobu neurčitou,“ přibližuje krajský dispečer zimní údržby Správy a údržby silnic Pardubického kraje Rostislav Šprinc. Průměrná cena jedné tuny soli nakupované v letní sezóně podle něj byla kolem patnácti set korun za tunu, za stejné množství soli nakupované v zimním období platili silničáři okolo osmnácti set korun. „Dalo se předpokládat, že tyto ceny nebudou poté, co se na trhu stalo, pro naše dodavatele únosné. Na jaře tedy došlo k výpovědím smluv a soutěžení nových dodavatelů za nové ceny. Jejich navýšení je zhruba čtyřicetiprocentní.“
ZKUŠENOSTI SOUSEDŮ
Podobné zkušenosti lze najít i v sousedních krajích. Ředitel Údržby silnic Královéhradeckého kraje Jiří Brandejs potvrzuje, že výpovědi smluv dostali zdejší cestáři v podstatě od všech dodavatelů. Získat nové smlouvy se prý podařilo bez větších problémů, ovšem také za novou cenu. „Nové ceny jsou vyšší než v loňském roce, navýšení se pohybuje do dvaceti procent,“ uvedl ředitel Jiří Brandejs.
Větší štěstí měli jižní sousedé v Kraji Vysočina. Tam neřešili výpovědi, k některým smlouvám na dodávku materiálů jen kvůli cenám podepisovali dodatky. „Sůl jsme vysoutěžili již v září loňského roku a její platnost je do poloviny roku 2024, takže jsme nemuseli řešit novou veřejnou zakázku,“ upřesnil ředitel Krajské správy a údržby silnic Vysočina Radovan Necid. „Sůl jsme nakoupili za jarní cenu, která je výrazně nižší, než cena zimní. Vzhledem k termínu veřejné zakázky (září 2021) se cena nikterak dramaticky nenavýšila.“
Vrásky na čele kvůli cenné zimní silničářské komoditě nemusejí mít ani v Olomouckém kraji. „Některé materiály se musely soutěžit znovu, to se ale netýkalo posypové soli, tady uzavřené smlouvy zatím platí beze změny,“ informoval provozní náměstek Správy silnic Olomouckého kraje Tomáš Vaida, podle kterého platí stejná cena za sůl do konce současné smlouvy.
MATERIÁLU MAJÍ SILNIČÁŘI DOSTATEK
Správa a údržba silnic Pardubického kraje se stará o více než tři tisíce kilometrů silnic druhé a třetí třídy v majetku kraje. „Chemicky udržovaných silnic je 62 % celé krajské silniční sítě, tedy necelé dva tisíce kilometrů vozovek. Na necelých devíti stech kilometrech používáme intertní materiály. I v letošním roce se oproti předchozímu období rozšířil rozsah chemicky ošetřovaných silnic, a to o sto dvacet kilometrů,“ přiblížil ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Miroslav Němec.
Při běžné zimě spotřebují silničáři zhruba dvacet tisíc tun inertního materiálu, tedy štěrku nebo písku a přibližně 8,8 tuny soli. Od dokončení výběru dodavatelů najíždějí do jejich cestmistrovství kamiony tak, aby před skutečným startem zimní údržby bylo ve skladech třiadvacet tisíc tun intertního materiálu a dvanáct tisíc tun soli. Z toho, že by v průběhu sezóny neměli cestáři čím ošetřovat vozovky, tak řidiči v kraji nemusí mít obavy. „Pokud nenastane nějaká opravdu velmi extrémní zima, tak potřebu pokrytou máme a i kdyby k tomu došlo, máme zasmluvněné další dodávky v průběhu zimních měsíců,“ potvrzuje krajský dispečer zimní údržby Rostislav Šprinc. „Smlouvy tentokrát máme na dobu určitou do konce března příštího roku, dá se tedy předpokládat, že se už v průběhu zimy budeme předzásobovávat i na tu zimu následující. To jsme ostatně udělali i v minulé sezóně. Po konci zimního období pak začneme pracovat na výběrovém řízení na dodavatele pro všechny čtyři okresy.“
ÚSPORY DÍKY TECHNOLOGIÍM
Podle aktuálních smluv bere Správa a údržba silnic Pardubického kraje posypovou sůl pro pardubický okres od dodavatele z Polska, zbylé tři okresy odebírají sůl od německého prodejce. Jiný výběr ostatně ani nebyl, do každého ze čtyř tendrů se přihlásil jen jeden zájemce. „Je to jen můj názor, ale má logický podklad. Na vině je válka na Ukrajině, kde přestal být vlivem událostí dostupný solný důl, stejně jako jsou pro Evropu nedostupné doly v Bělorusku. Takže ten tlak na ostatní dodavatele je enormní a sůl chybí. Hovořilo se dokonce o evropském nedostatku soli v rozsahu dvou milionů tun,“ vysvětlil Rostislav Šprinc.
Nejen vysoká cena je důvodem k hledání úspor. K těm ale rozhodně u Správy a údržby silnic Pardubického kraje nevede primitivní cesta, při které by se například snížila potřebná dávka materiálu. Sice by se ušetřilo, ovšem na úkor kvality zimní údržby. Větší smysl tak dává využití moderních technologií. Automobily silničářů proto disponují ovladači přesných dávek posypového materiálu, které zajišťují co nejefektivnější využití materiálu. Velkým přínosem pro hospodárné využívání zdrojů je i přesné měření teploty, přičemž vozy měří jak vzdušnou, tak i teplotu vozovky. Každý z dispečerů také v reálném čase v systému vidí, kde se jednotlivá vozidla pohybují a jakou činnost vykonávají, díky online kamerám v nich může sledovat aktuální situaci.
LEVNĚJŠÍ SOLANKA
Při zimní údržbě silnic se vedle klasické posypové soli používá i takzvaná solanka. To je osmnácti až jednadvacetiprocentní roztok chloridu sodného ve vodě, který je v určitých situacích na vozovce efektivnější než suchá sůl. Příkladem jsou ranní námrazy, na které funguje okamžitě. Klasickým způsobem přípravy solanky bylo smíchání vakuově balené a k tomu určené jemnozrnné soli s vodou. „Vzhledem k tomu, že cena této soli už loni vyskočila na trojnásobnou úroveň ceny soli volně ložené, budeme už druhou zimu vyrábět solanku ze soli, kterou používáme na posyp,“ doplnil další formu významné úspory Šprinc. Nevýhodou je delší doba nutná k přípravě solanky z hrubozrnného materiálu, tu ale vykompenzují výrazně nižší náklady. Díky zkušenostem z minulé sezóny už na jednotlivých cestmistrovstvích vědí, jakou dávku do příslušného množství vody použít, aby bylo dosaženo žádaného roztoku i to, kolik času na přípravu je potřeba. Při spotřebě dvou milionů litrů solanky na jedno zimní období v celém kraji se jedná o zajímavé ulehčení silničářskému rozpočtu.
