Konec léta je už pravidelně obdobím, kdy chlapi od silničářských volantů porovnávají svoje schopnosti v ovládání mnohatunových kolosů s namontovanou radlicí. Jejich úkolem je co nejrychleji projet vytyčenou trať s překážkami simulujícími nástrahy běžného provozu. Úzký prostor mezi plechovými barely může představovat úzkou městskou ulici, radlicí trefená tyč v průjezdní bráně může znamenat v období zimní údržby uražené zrcátko zaparkovaného auta. Na soutěži za každý takový počin naskakují trestné sekundy. „Máme tady hodně dobré řidiče,“ pochvaloval si náměstek hejtmana pro dopravu Michal Kortyš, který část soutěže sledoval a s budoucím vítězem absolvoval jedno nesoutěžní kolo. „Je to asi dáno pestrým reliéfem krajiny v našem kraji. Máme tady opravdu různorodé podmínky, a to řidiče důkladně proškolí. A oni pak dokazují svou kvalitu výsledky na celorepublikovém klání.“
NEJEN SOUTĚŽ. TAKÉ SETKÁNÍ
Cestářské rodeo, které se koná nejen na regionální a celostátní úrovni, ale má i své mistrovství zemí Visegrádské čtyřky, ovšem není jen o mistrovství za volantem nákladního vozu. „Tato akce je důležitá nejen pro řidiče, ale pro celý silničářský kolektiv. Máme šestnáct cestmistrovství, z nichž se sem sjedou lidé, které to stmeluje,“ dodal náměstek Kortyš. Jeho slova potvrzuje nový ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje Zdeněk Vašák, který Cestářské rodeo považuje za skvělou akci. „Myslím si, že je to výborná příležitost potkat se, pobavit se o mnoha věcech a navíc se navzájem popasovat ve schopnostech, které ti lidé mají. Budu moc rád, když se tato aktivita bude opakovat i v budoucnu,“ řekl šéf silničářů Zdeněk Vašák.
NÁROČNĚJŠÍ TRAŤ
Na trasu letošního ročníku krajského kola Cestářského rodea se vydalo pětadvacet řidičů ze všech koutů Pardubického kraje. Vedle borců z domácího pardubického cestmistrovství tu byli šoféři z Žamberka, Třemošnice, Holic nebo Luže. Na všechny čekaly dvě soutěžní jízdy na trati mírně upravené v porovnání s předchozími lety. „Naše překážky respektují standard republikového mistrovství a mistrovství zemí V4, jen máme o tři překážky víc. Jsou tu dvě branky, kde se musí couvat. Letošní novinkou bylo mírné zpomalení trati přidáním další překážky tak, aby se muselo víc zatáčet. Bylo vidět, že to některým dělalo docela problémy,“ popsal závod provozní náměstek pro oblast západ Správy a údržby silnic Pardubického kraje Marian Cvrkal, který se i letos zhostil role hlavního pořadatele. Velkým oříškem pro řadu soutěžících bylo i tradiční zastavení pravým předním kolem ve vymezeném čtverci, často se také nedařilo shodit horní ze dvou na sobě ležících pneumatik.
BOJ O SEKUNDY
Většina účastníků klání ovšem ukázala, že si s volantem mohutné tatry opravdu dobře rozumí. A to i ti, kteří obvykle řídí jiné typy náklaďáků a jsou zvyklí třeba na automatickou převodovku. Po prvním kole ukázal všem ostatním záda Aleš Mergl z holického cestmistrovství, jehož rovné dvě minuty na trati nebyly sice nejrychlejší, ovšem zvládl je s minimem trestných sekund. S třívteřinovou ztrátou za ním byl po prvním kole tradiční vítěz Cestářského rodea, domácí Milan Rybenský. O skutečně dramatické finále se postaralo kolo druhé, které rozhodlo o tom, že na nejvyšším stupínku nakonec stanul právě Rybenský. Svého soupeře Mergla porazil v součtu obou jízd o pouhopouhou jednu vteřinu. „Je to neskutečný, takhle malý rozdíl, je to neskutečný, to se nedá popsat,“ řekl po vyhlášení výsledků Milan Rybenský, který se zamyslel i nad tím, proč dosahuje tak dobrých výsledků: „Jsem nervák, ale sednu za volant a už přemýšlím nad něčím jiným. Potom jedu, jak jedu. Člověk prostě musí sednout, odjet to, ono to nějak dopadne.“
Aleši Merglovi vedle druhého místa patří i titul „mistr volantu“ určený pro závodníka, který nasbírá nejmenší počet trestných sekund. I on společně s vítězným Rybenským vyrazí v říjnu na celorepublikové finále, na kterém v Kroměříži budou reprezentovat Správu a údržbu silnic Pardubického kraje. Milana Rybenského navíc v říjnu čeká i mistrovství zemí V4, kam se nominoval loni a které tentokrát hostí Plzeň.
