Nejlepší lék je být optimista, radí 99letý doktor Jan Iserle

Loni na podzim se doc. MUDr. Jan Iserle, CSc., dožil „baťovské“ devětadevadesátky. A baťovský je do jisté míry i jeho životní příběh. Příběh muže, který se do své profese plně ponořil a díky svému zanícení stál u celé řady jejích milníků. 

Rodák z Pardubic promoval v roce 1947 a jeho lékařský zájem původně směřoval k patologii. Nastoupil na praxi k prof. Fingerlandovi do Hradce Králové, kde ale místo lékaře nebylo volné. 

„Řekl mi, že mi zamluvil místo na očním, kde nikoho neměli a jakmile se to u něj uvolní, tak přejdu k němu. Ale na očním byla výborná parta, takže i když si pro mě prof. Fingerland za tři měsíce přišel, zůstal jsem,“ vzpomíná docent Iserle se smíchem. 

Pracoval na nově budované oční klinice pod prof. Vanýskem, se kterým následně odešel do Brna. Po odchodu prof. Vanýska se měl stát přednostou kliniky, to ale překazil fakt, že neměl a nechtěl mít stranickou legitimaci. A tak se vrátil do Pardubic.

„To bylo v roce 1961, zrovna tady končil první primář očního Josef Svoboda, po kterém jsem oddělení převzal,“ vypráví pan docent, který do města na soutoku Labe a Chrudimky přinesl řadu nových metod. „Tenkrát ty oči, to byl kumšt. Oko se otvíralo nožem, muselo se přesně říznout, dávat pozor, aby nevyteklo, to bylo napětí.“ 

Ani to ale nebránilo docentu Iserlemu pouštět se do progresivních zákroků. Byl tak členem týmu, který poprvé na kontinentě zopakoval v Anglii už prove­denou implantaci umělé nitrooční čočky.

„Dostali jsme se k umělému plastu, ze kterého nám optik Altman vyráběl čočky. My jsme je pak implan­tovali,“ popisuje docent Iserle, který byl přímým účastníkem dynamického rozvoje oftalmologie.

Během jeho působení se v Pardubicích začaly dělat dosud neprová­děné operace jako keratoplastika, dacryocysto­rhi­nos­tomie a další. V čele očního oddělení stál třiadva­cet let až do roku 1984, na oddělení pracoval do roku 1996 a pacientům se poté věnoval v ambulantní praxi. 

„Je to člověk, který se zasloužil o renomé pardubické nemocnice, o rozvoj jednoho z klíčových oborů. Byl průkopníkem zdejšího očního lékařství a vychoval řadu svých nástupců,“ říká generální ředitel společnosti Nemocnice Pardubického kraje Tomáš Gottwald.

Zásluhy pana docenta jsou pochopitelně především na poli oftalmologie, ovšem jako každému renesančnímu člověku nevyplňovala jeho čas pouze ona. 

Jméno Iserle je spojené i se sportem, a to nejen proto, že dodnes se pan docent po městě pohybuje na kole. V mládí hrál hokej i fotbal a devět let předsedal zdravotní komisi v hokejovém výboru. Elán a dobrá nálada se ho drží stále. 

„Nejlepší lék je být optimista. Pasívní lidi, smutní, ti to vždycky odskákali. Kdežto šoumeni, ti se ani nemuseli léčit a dopadlo to s nimi dobře,“ usmívá se docent Iserle.