Poruchy autistického spektra patří k nejzávažnějším poruchám dětského mentálního vývoje a výrazně ovlivňují fungování v běžném životě. Frekvence symptomů a tíže poruchy se u každého člověka naprosto liší. Symptomy se kombinují v nesčetných variantách, proto nenajdeme dvě děti s totožnými projevy. Jaké jsou ty projevy? Nezájem o okolí, opožděný vývoj řeči, špatný oční kontakt, absence sociálního úsměvu či záchvaty vzteku.
Projděte si 10 rad, jak se k osobám s autismem chovat:
- Předvídatelné chování – Vyvarujte se situací, kdy se i s dobrými úmysly dotknete ramene člověka s autismem, aniž by věděl, že se tak chystáte učinit.
- Plánované chování – Popište člověku s autismem, co se bude dít, pomůže mu to v orientaci.
- Nezvyšovat hlas! – Lidé s autismem mívají citlivější sluch. I silnější hlasový projev může zablokovat komunikaci.
- Jednoznačné otázky – Otázky pokládejte srozumitelně tak, aby se na ně dalo odpovědět ano, nebo ne. Vyvarujte se pokládání více otázek najednou.
- Jednoduchá mluva – Krátké věty a žádné odbíhání od tématu. Člověka s autismem není vhodné okouzlovat rozmanitovou slovní zásobou.
- Trpělivost – Trpělivost je základním předpokladem. Pokud člověk s autismem nereaguje, nemusí to znamenat, že nechce odpovědět, třeba si jen rozmýšlí odpověď.
- Opakování otázky – Pokud autista rozumí a přesto se nevyjadřuje, je možné, že si kvůli panice nemůže rozmyslet odpovědět. Nebojte se otázku zopakovat.
- Co se stalo? – Člověk s autismem může dočasně ztratit krátkodobou nebo střednědobou paměť. Pomoci může popis toho, co se za poslední dobu stalo.
- Nekoukat do očí – Pohled do očí může u osoby s autismem způsobit nejistotu nebo paniku.
- Vyjádřit pochopení – Není dobré říkat fráze, ale vyjádření účasti, jako třeba „chci vám pomoci”, není rozhodně na škodu.
Zdroj: www.mpsv.cz
