Projekt běží v Pardubickém kraji už několik let. Jeho princip je jednoduchý – automobilka dodá potřebné díly, studenty zaškolí a oni pak pod dohledem mistrů sestavují nákladní vozidlo. To následně putuje do továrny ke kontrole a projde nezbytnou homologací, aby mohlo na silnici. Ještě než si od něj silničáři převezmou klíčky, je každý vůz osazen potřebnými doplňky. V tomto případě to v jičínském Kobitu byla sypačová nástavba, radlice, upínací deska, podmetací řetězy, světelná rampa a energetické vývody pro pohon sypače.
Pardubický kraj díky projektu Tatra do škol získává kromě aut potřebných pro obnovu vozového parku silničářů velký bonus – umožní žákům svých středních škol formou prestižní praxe získat praktické dovednosti. „Myslím si, že je to pro ně a pro jejich budoucí profesi nesmírně důležité a na tento projekt budou skutečně hodně dlouho vzpomínat. A pochopitelně, když jdeme touto cestou, kdy spojíme nákup aut s umožněním praxe našim studentům, daleko lépe se na nové vozy v rámci samosprávy finanční prostředky prosazují,“ uvedl po slavnostním přebírání automobilů v pardubickém sídle Správy a údržby silnic Pardubického kraje náměstek hejtmana Michal Kortyš.
Vozy letos pro silničáře sestavili žáci ve Střední škole automobilní Holice a Střední škole automobilní Ústí nad Orlicí. Možnost sestavit skutečný automobil, který se dostane až na silnici, vidí jako velkou příležitost pro rozvoj a praxi žáků krajský radní pro školství Josef Kozel. „Dělá se něco, co v reálném životě vidíme. Děti ve školách v tu chvíli dělají něco, co má smysl pro ně samotné, protože takzvaně neklepou nýtek do nekonečna, ale opravdu vyrobí něco, co slouží,“ konstatoval radní Kozel. „I podle toho, co víme od jejich mistrů odborného výcviku, ti žáci díky tomu profesně přímo rostou před očima, objevují věci, které u tabule nevysvětlíte.“
PROJEKT VÍTAJÍ I VE ŠKOLÁCH
Na svém začátku projekt Tatra do škol fungoval pouze s jedním sestavovaným vozidlem. Krajské automobilní střední školy se tak po roce střídaly. Jeden rok auto sestavovali žáci holické automobilní školy, následující rok přišli na řadu budoucí automechanici v Ústí nad Orlicí. Ovšem ohlas byl veliký a význam pro praktickou výuku žáků je bez diskuze obrovský, takže letos mohly skládat náklaďák pro silničáře v obou středoškolských zařízeních.
„Když tento projekt vzniknul, tak jsme hned říkali, že je to fantastická myšlenka,“ svěřuje se ředitel Střední školy automobilní Holice Michal Šedivka. „Je to propojení vzdělávacího cyklu, kdy žáci sestavují konkrétní auto, které je za nimi vidět. Součástí je i prodejce, se kterým dlouhodobě spolupracujeme a komunikujeme potom i metodiku a postupy. Důležité je také to, že žáci chodí do školícího střediska přímo v továrně, teprve potom přijdou díly, které pak pod dohledem mistra a technologů z tatrovky sestavují. Výborné je, že na konci pak žáci vidí reálný výsledek svojí práce.“ Ve škole mají žáci podle ředitele Šedivky žáci k dispozici řadu především osobních automobilů, na kterých se připravují ke své budoucí profesi. Rozebírají je a znovu sestavují. Tyto automobily se ale, na rozdíl od náklaďáků z projektu Tatra do škol, nikdy nedostanou na běžné silnice. Proto je sestavování oranžových vozidel pro žáky do jisté míry prestižní činností a na výsledek své práce jsou náležitě hrdí.
KLÍČKY PUTOVALY AŽ K CESTMISTRŮM
Přímo na půdě sídla silničářů klíčky od nových vozů symbolicky putovaly za účasti studentů mezi těmi, kteří se na jejich vzniku podíleli. Z rukou zástupkyně automobilky, která „stavebnici“ připravila, představitelům škol, kde je postavili, od nich reprezentantům Kobitu, v němž auta dostala potřebné vybavení, až do rukou ředitele Správy a údržby silnic Pardubického kraje Zdeňka Vašáka. Ten je rovnou mohl předat cestmistrům z Hlinska a Lanškrouna. „Tam hned odjedou a rovnou se zapojí do zimní údržby. Teplota se nám snižuje, sníh padá a v těchto zmíněných lokalitách kraje už sypače jezdí,“ prohlásil ředitel Vašák. Ten měl z obohacení vozového parku radost a potvrdil, že v projektu budou krajští silničáři i nadále pokračovat. A to i přes to, že tento způsob pořízení aut je náročnější, než přímý nákup z automobilky. „Určitě se to vyplatí. Nic není zadarmo, a pokud chce mít člověk nějakou přidanou hodnotu, chce, aby ten nákup měl širší význam právě tím pozitivním dopadem ve školství, musí počítat s tím, že to bude trošku komplikovanější. Ale jsem přesvědčený, že se to vyplatí.“
